Letecko modelářský klub Letovice

Na neděli byla hlášena příznivá předpověď počasí, nic tedy nebránilo tomu, sejít se k prvním pořádným vlekům v letošním roce. Byl nahlášen zálet nového Foxe s rozpětím 4m kamarádů letců  Brna s tím, že Tonda se ujme jako vrchní zalétávač prvních letů. Na mně bylo dostat toho 10,5kg „kóska“ bezpečně do vzduchu se svou vlečnou s MVVS 58.  Trochu jsem měl obavy z poměrně velké váhy Foxe a bočního větru, který místy fučel docela dost silně. Éra už byly připnuty na šňůře a nedalo se couvnout, tak tedy plný plyn, nechat trochu rozjet nad zemí , ať dostane „souprava“ pořádnou rychlost a pak šup nahoru. Bez problému jsme se prokusovali nahoru proti větru, dvě táhlé zatáčky a drobek byl nahoře! Tonda nehlásil žádné problémy při ovládání Foxe, kluci ho připravili k letu opravdu poctivě, následovalo pár opatrnějších obratů a bezpečné přistání. Docela jsme si všichni oddechli, mít poprvé éro ve vzduchu je vždycky tak trochu na nervy. Následujících několik letů s Foxem potvrdilo, že to bude ozdoba každého létání, majestát z něj čiší do dálky!

Pak dorazili ještě kluci z Medlánek s krásnými modely Blaníka a Laminára, což bylo velké oživení našeho vlekání s okoukanými modely. Byli tak napůl soběstační, protože měli sebou i vlastní vlečnou s Roto 70. Při vlekání Laminára si tedy s přehledem vystačili úplně sami a předvedli nám naprosto zkušené vleky. Ovšem dostat mohutného Blaníka s rozpětím nějakých 4,2m a váhou přes deset kilo bylo opět úkolem pro mou vlečnou. Tentokráte jsem opravdu nevěřil, že se toho moje účelová prehistorická vlečná s úspěchem zhostí. Svěřil jsem ji tedy  Tondovi, zkušenému to vlekaři, aby se pokusil „Blaňase“ vytáhnout. Chvilka příprav a kontrol, naklapkovat křídlo Blaníka ….. a obě éra se rozjíždějí a jak je vidět i z fotek, tak během několika metrů je Blaník ve vzduchu a „čeká“ na vlečnou, až se dotáhne do potřebné výšky. Jsem v šoku, že jde vše tak hladce. Petr nám pak s Blaníkem předvedl několik krásných letů i s nějakými akrobatickými obraty a na závěr vždy obkroužení letiště v ostré zatáčce pěkně po křídle. No, jo, však má nalétáno se skutečným Blaníkem stovky hodin…

Sešlo se nás samozřejmě více, stejně postižených společným koníčkem, všichni zalétali a myslím, že zážitky byly jistě motivující.

Tak snad brzy zase na společné šňuře!

Honzovi děkuji za příkladnou fotodokumentaci.

Radek